Prvním kontaktem mezi lidmi jak v každodenním životě tak v obchodním styku je oslovení. Oslovení se tudíž velmi výrazně podílí na tvorbě prvního dojmu. První dojem se může ve většině případů stát tím nejdůležitějším, proto bychom si měli dát velmi záležet na samotném oslovení.

Oslovení má obsahovat tyto náležitosti: identitu osoby (jméno, případně titul, hodnost, funkci, pracovní pozici), dále obsahuje náš vztah vůči této osobě (vztah vůči osobě se vyjadřuje vykáním či tykáním). K oslovení používáme zásadně 5. pád (vokativ), tedy pane Nováku, paní Musilová. O nedostatečném vzdělání svědčí oslovení pane Novák, případně pan Novák.

Pro každého z nás je velmi důležité jeho jméno. Proto je jméno hlavním pilířem oslovení. Zkomolení jména je velmi výrazným společenským „faux pas“. V případě, že se jméno našeho partnera v komunikaci špatně vyslovuje nebo pamatuje, bychom si v případě že máme jeho vizitku měli dopředu nacvičit. V případě prvotního osobního kontaktu je velmi vhodné požádat o zopakování jména. Větou: „Promiňte, rozuměl jsem správně…“ projevujete zájem, úctu , respekt a předcházíte potencionálnímu trapasu. Pokud máte sami jméno, které je neobvyklé, pak se od Vás očekává, že spolu s vyslovením jména předáte svému partnerovi v komunikaci svou vizitku a tím mu usnadníte zapamatování a správné vyslovení vašeho jména.

Kromě jména lze použít k označení partnera v komunikaci také tituly, funkce a pracovní pozice. U titulů platí, že využíváme ten nejvyšší dosažený, abychom projevili svému partnerovi v komunikaci co nejvyšší úctu. K oslovení se používají pouze tituly, které se píší před jménem, tituly za jménem se nepoužívají. V případě uvedení titulu na vizitce je jasné, že si na něm zakládá a proto jej při oslovení vždy využijeme.  U používání funkcí a  pracovních pozic platí stejná pravidla jako u titulů.

Co se týká pracovního kolektivu tak oslovování může mít několik podob. Jsou firmy kde se prosazuje oslovování jménem na úkor titulů, funkcí a pozic. V těch konzervativnějších se používá oslovení příjmením a vykání (pane Nováku). Ve firmách, které naopak podporují týmového ducha, se používá k oslovení křestní jméno a tykání. Střední cestou je pak oslovování křestním jménem a vykání. Tato cesta je vhodná k vyjádření přátelského vztahu a současně prokazuje úctu a vážnost osobě, která je oslovena. Tuto cestu mohou pak zvolit méně společensky významné osoby k oslovení významnějšího partnera (muž k oslovení ženy). Ovšem musíte si být jisti, že svého partnera v komunikaci, kterého tak oslovíte, tímto oslovením neurazíte.

Poslední kapitolou oslovení je oslovení ženy. Ženu vždy oslovujeme paní a to jak ve spojení se jménem, titulem, tak i funkcí. Toto oslovení v obchodním či společenském styku neoznačuje rodinný stav, ale prokazuje náležitou úctu a respekt. Pouze pro velmi mladé dívky používáme oslovení slečno. Toto oslovení pak můžeme použít i pro ženy, které to výslovně vyžadují.

Další díl tohoto miniseriálu pak bude o představení.

[huge_it_slider id=“1″]

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *