Empatie je schopnost člověka porozumět pocitům jiných lidí, jako by to byly jeho vlastní pocity, či emoce. Pro dobrou schopnost empatie je důležité oprostit se od vlastních hodnot, pocitů, předsudků, asociací, názorů a přijmout hodnoty druhého, jakkoli mohou být v rozporu s těmi našimi.

To nám pomůže pochopit, proč daný člověk jednal zrovna tímto způsobem, jeho duševní stav, jestli to bylo v souladu s jeho vlastním přesvědčením, jaké pocity to v něm vyvolalo a co to v něm zanechalo. Chceme-li se vcítit do nějakého člověka, vycházíme primárně z jeho aktuálního chování. Velkými pomocníky jsou mimika a řeč těla, která vypovídá o sebevědomí a jiných vlastnostech, které se přímo odráží na fyziologickém projevu člověka.

Jiná definice pro empatii může znít takto: je to schopnost zprostředkování zážitku jinému člověku. Tento člověk má pak pocit, že  jste mu porozuměli, že chápete co prožívá a že víme o co jde. Jakým způsobem toho dosáhnout? Můžete se zeptat sami sebe a odpovědět si na tyto otázky: Co mi tím ten člověk chtěl říct? Proč zvolil tento způsob sdělení a proč si vybral právě tento způsob? Za můžu za jeho slovy najít a jaké informace mi tím chtěl sdělit? Příklad ze života: partner Vám řekne, že jde v neděli s kamarády na fotbal. Může to znamenat spoustu věcí, třeba to, že netouží být v přítomnosti tchyně, která přijde v neděli na návštěvu. Lidé často nemluví přímo a nechávají na nás, abychom odhalili co nám chtěli opravdu říct. Není to jejich úmysl, ordinace psychologů jsou přeplněny muži i ženami, kteří se učí rozumět sami sobě a svým pocitům.

Co není empatie?

Empatie není lítost, empatie také není soucit. Příklad co není empatie ale lítost. Na ulici potkáte člověka na vozíku. Automaticky většina z nás pocítí lítost nad jeho osudem. Ale můžeme vědět zda právě to, že tento člověk skončil na vozíku ho v jeho životě nenakoplo? Mohlo se klidně stát že upoutání no vozík donutilo tohoto člověka přehodnotit životní priority, uspořádat své hodnoty a jeho život mu může přinášet více štěstí a naplnění, než předtím kdy na vozíku nebyl. Soucit ani lítost opravdu není empatie i když existuje spousta lidí, kteří si to myslí. Empatie také není telepatie, když s druhým člověkem nebudete komunikovat, těžko pozná co se vám honí hlavou. Čtení myšlenek je trochu jiný obor.

Schopnost empatie velmi důležitá v jedné z klíčových manažerských dovedností. Touto dovedností je aktivní spoluúčast v podobě zpětné vazby. Díky empatii můžeme snadněji odhadnout jakým způsobem máme vyřešit situaci, tak aby to bylo řešení prospěšné všem stranám. Díky empatii můžeme zvolit správné držení těla, metodu jednání, tón hlasu. Svou roli pak hraje i naše znalost člověka, do kterého se potřebujeme nebo chceme vcítit. Čím lépe jej známe, jeho minulost, koníčky, zásadní události, které jej formovaly, které hodnoty jsou pro něj důležité, tím lépe se do tohoto člověka dokážeme vcítit.

Schopnost empatie je buď vrozená nebo se dá naučit. Studium je pak častější formou jak si empatii osvojit. Dobrou zprávou je, že téměř každý člověk má schopnost empatie.

Metody empatie

První metodou je vcítění se do druhého člověka.

Jedná se o pochopení jeho emocí v kontextu událostí a ztotožnění se s ním. V oblasti herectví to označujeme jako studium role. Vyjma vnějšího projevu člověka se snažíme pochopit jeho životní hodnoty. Herci jsou právě ti na kterých je schopnost empatie vidět nejvíce. Herec který je empatický se velmi dobře dokáže ztotožnit s postavou, kterou hraje. Člověk, do kterého se vciťujeme nemusí být fyzicky přítomen. Je to velká výhoda v případě, když chceme odhadnout reakci člověka na událost, která teprve přijde.

Vstřebávání emocí druhého

Při této metodě je nutná fyzická přítomnost člověka, jehož emoce chceme přejímat. Při této metodě si musíme vyčistit hlavu od vlastních emocí a myšlenek, abychom dokázali pocítit emoce druhé osoby. Při této metodě je nejdůležitějším faktorem stav naší mysli. Někdo při této metodě preferuje meditaci, jiní lidé si najdou vlastní způsob jak si vyčistit hlavu.

Neurologická příčina, proč tato metoda funguje se nazývá zrcadlové neurony. Je to neuron, který se aktivuje, pokud něco uděláme, ale i v případě, že to udělá někdo jiný. Jejich přesná funkce nebyla dosud upřesněna, ovšem vědci tvrdí, že tyto neurony  mohou mít velký význam při imitaci a osvojování si jazyka. Jednoduše řečeno, emoce člověka se nějak projevují i navenek a pozorováním těchto projevů sami můžeme tuto emoci pocítit.

Škála empatie

Empatická komunikace se dělí do pěti stupňů podle škály, kterou z původní devítistupňové upravil Robert CurkHuff.

• Nízká úroveň – nepřesné empatické porozumění, pomáhající osoba často mění předmět hovoru a uděluje předčasné rady.
• Středně nízká úroveň – pomáhající osoba nemusí zcela přesně dekódovat sdělení. Reflektuje pouze přímo vyjádřené informace, emočním obsahům se spíše vyhýbá.
• Úroveň reciproční empatické reakce – pomáhající osoba sdílí s druhou osobou způsob porozumění, jejich reakce jsou si vzájemně velmi blízké. Pomáhající osoba se však nesnaží dostat pod povrch sdělených informací a ani do vztahu nic víc nepřináší.
• Středně vysoká úroveň – tato úroveň umožňuje správně porozumět obsahu sdělení, včetně prožívání druhé osoby. Pomáhající osoba vede k rozvoji sebeuvědomění a hledání významu prožitků, včetně těch hlouběji uložených.
• Vysoká úroveň – pomáhající osoba disponuje vysoce rozvinutými empatickými schopnostmi. Dokáže vytvořit vhodné podmínky pro osobní růst druhé osoby, dokáže identifikovat skryté významy a rozpoznat souvislosti mezi aktuálními pocity a zkušenostmi z minulosti.

Uplatnění empatie

Obecně by měly být schopnosti empatie mimořádně rozvinuté u všech profesí, kde dochází k výrazné interakci s jinými lidmi. Pro příklad si uveďme některé z nich:

• psycholog
• terapeut
• lékař
• sociální pracovník
• manažer
• herec
• kriminalista
• dietolog

Empatie má bohužel široké uplatnění také v oblasti podvodů. Manipulátoři, sňatkoví podvodníci, pokoutní prodejci a mnozí další dokáží empatie velmi dobře využít ve svůj vlastní prospěch. Označení empatický člověk proto nemusí být vždy pozitivní.

[huge_it_slider id=“1″]